PIVOVARSKÉ MUZEUM

Veleslavínova 6, 301 14 Plzeň, tel. +420 377 235 574, fax: +420 377 224 955

Základní informace o Pivovarském muzeu
Historie
Výroba piva a řemesla
Sbírky pivovarského muzea
Prohlídky muzea

Nejstarší muzeum svého druhu na světě je označováno odborníky za vrchol oboru. Stovky unikátních exponátů sledují historii vaření a kulturu pití piva od nepaměti po současnost. Původní právovárečný dům s gotickou sladovnou, staročeskou hospodou, ležáckými sklepy a obrazovou galerií ročně navštíví 50 000 lidí.

Historie

Pivo patří k nejstarším nápojům, které lidstvo zná. První ikonografický doklad o jeho výrobě pochází z doby 3 000 let př. n. l. a byl objeven v Mezopotámii na území starých Sumerů. Při archeologických vykopávkách ve starém Egyptě pak byl nalezen nejstarší recept na vaření piva z obilí, který lze datovat přibližně do stejného časového období.
První písemnou zmínkou o vaření piva v Čechách je záznam v zakládací listině Vyšehradské kapituly z roku 1088, i když se dá předpokládat, že se pivo na našem území vařilo mnohem dříve.

V Plzni se pivo začalo vařit hned po založení města v roce 1295, kdy král Václav II. udělil 260 plzeňským měšťanům právo vářečné bez ohledu na jejich povolání. Toto privilegium, finančně velmi výnosné, povolovalo držiteli prodávat pivo v jeho domě a bylo dědičné, se později vztahovalo na domy a jejich pozemky.
Velmi brzy se však začaly ve městech stavět společné pivovary, ve kterých byla výroba výhodnější. Nejstarší pivovar se sladovnou je v Plzni doložen v roce 1307. Vařily se v nich várky tzv. červeného piva z pšenice a bílého z ječmene. Pivo se vyrábělo "po řadě", tzn. pro každého měšťana zvlášť a uvařený nápoj se stáčel do velkých sudů "kaufů" a byl převážen do měšťanova domu. Tam se vypouštěl do velké kvašné kádě a potom přečerpával do sudů, ve kterých se nechal zrát.

Při čepování piva v domech a později v hospodách se scházeli uzavřené společnosti z různých vrstev obyvatelstva, jak to dokládají mimo jiné renesanční, česky psaná "Frantova práva", vytištěná v roce 1518 v Norimberku tiskařem Janem Mantuanem Fenclem. Spis, nazvaný podle plzeňského lékaře a milovníka piva Jana Franty, byl napsán jako veselý zákoník pijáckého cechu, jehož členové si říkali Frantové.
V 16. století se stala výroba piva v Čechách i předmětem vědeckého zkoumání. Nejstarším pivovarnickým spisem, psaným latinsky, je kniha "O pivě a způsobách jeho přípravy, jeho podstatě, silách a účincích" z roku 1588 od významného českého humanistického vědce Tadeáše Hájka z Hájku.

Všeobecný hospodářský a kulturní úpadek, který nastal v českých zemích během třicetileté války a v údobí po ní, se projevil i ve výrobě piva. Sládci neměli potřebné vzdělání, opomíjeli nebo nedbali na tradiční technologické postupy a tak várky často upravovali pro zlepšení chuti kostmi zločinců, psími výkaly, na prášek rozemletým dřevem ze starých vykopaných rakví, třískami ze šibenice a dalšími podobnými přísadami.
Skutečně vědecké poznatky zavedl do českého pivovarnictví na sklonku 18. století sládek František Ondřej Poupě (1753 - 1805), který upřesnil pro výrobu sladu a piva základní technologické postupy a jako první také používal sladovnický teploměr a pivní váhu.

Na počátku 19. století se začala rozvíjet i odborná školská výuka pivovarnického oboru. Od roku 1818 přednášel pivovarnictví na pražské polytechnice prof. Steinman. Jeho pokračovatelem se stal v roce 1833 prof. Karel Napoleon Balling (1805 - 1868) svými přednáškami o kvasné chemii. Česká pivovarnická škola byla založena v Praze v roce 1869 z podnětu Antonína Bělohoubka a sládka Jana Nepomuka Schariho a v roce 1897 zahájila výuku První sladovnická škola v Praze.
S rozvojem vědeckých poznatků se začala měnit i výroba piva. Jedním z podnětů se stal dvorský dekret z roku 1786, který nařizoval, aby se v pivovarech vařilo pivo na společný účet měšťanů. Tím se vytvořily předpoklady pro zavedení plynulého technologického procesu a moderních průmyslových metod do výroby piva.

Od 70. let 19. století se v pivovarech začaly objevovat laboratoře v našem pojetí a postupně se stávaly jejich nezbytnou součástí. Vaření piva, založené dosud pouze na zkušenostech sládků, se stalo přísně sledovaným chemickým procesem a laboratoře kontrolovaly vstupní suroviny, sledovaly meziprodukty - slad, mladinu a mladé pivo a ověřovaly kvalitu finálního výrobku tak, jak se to děje dodnes.

Výroba piva a řemesla

Výroba piva, která je složitým chemickým procesem, byla odpradávna založena pouze na zkušenosti sladovníků a pivovarníků, jejichž znalosti ovlivňovali kvalitu tohoto nápoje.

Tyto dvě základní profese v pivovarnictví se začaly od počátku 15. století sdružovat a brzy splynuly do jednoho sladovnického cechu. Jeho znak tvořily dvě zkřížené limpy - hřebla na obracení sladu (vidrování) a naběračka - šoufek na protahování kvasnic v kvasné kádi. Znak se používal od středověku a objevuje se na listinách, pečetích, praporech a cechovních truhlách po celá staletí a ještě dnes je součástí značek mnoha pivovarů.
Patronem sladovnického cechu se stal nejznámější český světec sv. Václav. Kromě něho uznávali pivovarníci za patrona i krále Gambrina - vévodu brabantského Jana I. (1251 - 1294), který byl podle pověsti prvním pivovarníkem. Slovo vzniklo zkomolením slov Jan Primus. Ochráncem českých sladovníků se také stal pohádkový král Ječmínek, zobrazovaný s korunou a žezlem z ječných klasů.
Na výrobě piva se podílela tato řemesla a profese:

Sladovník - vyráběl slad z ječmene nebo pšenice. Obilí se vyložilo na humna, nakropilo a začalo klíčit. Při kropení se muselo dávat pozor, aby zrno neplesnivělo. Sládek poznal podle barvy sladu, kdy má dílo dokončit. Klíčení se pak zastavovalo sušením. Tato práce vyžadovala značnou zkušenost, protože kvalita sladu byla vždycky základním činitelem, který ovlivňoval chuť piva.
Šrotýř - dopravoval vyrobený slad v pytlích ze sladoven do pivovaru a rozvážel mladinu z pivovarů do domů měšťanů.
Sladomel - mlynář, který podle potřeby rozemílal i vyrobený slad.
Pivovarník - vařil slad a chmel na mladinu. Slad rozemletý na šrot míchal v kádi s vodou. Získaný extrakt - sladina - se pak vařil v kotli s chmelem na mladinu.
Sklepník - dohlížel na kvašení piva v kvasných kádích a na jeho zrání

v ležáckých sudech a přečerpával je z ležáckých sudů do menších transportních nádob.

Bednář - nejstarší zmínka o bednářích pochází v našich zemích z 15. století, kdy se také začaly ustavovat první cechy. Bednáři zhotovovali menší nádoby, štoudve, vany, štandlíky a škopky z měkkého dřeva. Výrobky se stahovaly dřevěnými obručemi.

Bečvář - vyráběl ležácké a transportní sudy z tvrdého dřeva (převážně z dubu, ale také z buku, javoru a jasanu), které byly stahovány kovovými obručemi. Polotovary na sudy se nechaly dva až tři roky vysychat a takto připravený materiál se přitesal podle šablony - modly. Jednotlivé díly - dužiny, se po ohoblování složily do obruče, napařily, provazem stáhly do potřebného tvaru a zajistily dalšími obručemi. Pak se vsadilo dno a čelo a vnitřek sudu se vysmolil roztavenou smolou.

Od 17. století bednářské a bečvářské řemeslo postupně splynulo do cechu bednářů, který měl ve znaku stojící sud s kružítkem.

Forman - rozvážel pivo na vozech z pivovarů do hospod.

Šenkýř - ošetřoval a čepoval pivo v hospodě. Šenkýř načepoval ve sklepě velkou konev piva, ze které pak rozléval nápoj do menších nádob jednotlivým hostům. Čepovací zařízení na přelomu 18. a 19. století již tvořila dřevěná stolice umístěná přímo v hospodě a doplněná o polici na nádoby.
Nejvýše ceněno bylo řemeslo sladovníka, jehož odpovědnost za kvalitu vyráběného piva byla rozhodující a členové tohoto cechu patřili vždy k vážené skupině měšťanů.

Sbírky pivovarského muzea

Pivovarské muzeum v Plzni, jediné svého druhu v České republice, soustřeďuje ve svých sbírkách doklady spojené s výrobou a konzumací piva v minulosti. Je umístěno ve středověkém domě stojícím v historickém jádru Plzně nedaleko hlavního náměstí. První písemná sbírka o této budově pochází z roku 1492 a až do roku 1814 se v ní vystřídalo čtrnáct majitelů, z toho sedm sladovníků. Později byla v domě hospoda a ve 30. letech tohoto století známá Tázlerova pivnice.
Dům, původně gotický a renesančně upravený, byl v roce 1804 klasicistně přestavěn

do dnešní podoby. V interiéru se však zachovala pozdně gotická sladovna, ve které se od středověku připravoval slad pro místní pivovary a pro Měšťanský pivovar od jeho založení do roku 1867.
Myšlenka na založení pivovarského muzea se zrodila v roce 1929 a o pět let později se ustavil muzejní výbor, který začal sbírat staré pivovarnické předměty. Druhá světová válka a následné události způsobily, že muzeum bylo zpřístupněno veřejnosti až 8. května 1959. Základním fondem expozice se staly předměty, které členové muzejního výboru nashromáždili z darů starých měšťanských rodin a z pivovarů v Plzni a v jejím okolí. Získáním vhodných prostor se mohla sbírkotvorná činnost rozvíjet systematicky a s potřebným odborným zpracováním, takže muzeum dnes vlastní významné a často ojedinělé doklady o výrobě piva a jejich přidružených profesích.

Na přelomu let 1991-92 bylo muzeum rekonstruováno a modernizováno a vytvořena nová expozoce muzejních sbírek. Veškeré náklady hradily Plzeňské pivovary v Plzni, které jsou i zřizovatelem této ojedinělé kulturní instituce.
V prvních dvou místnostech, které byly původně šenkem a kuchyňkou staré hospody, jsou exponáty dokládající historii českého pivovarnictví, kopie starých listin, středověká keramika, památky sladovnického cechu a dalších povolání vztahující se k výrobě piva.
Dvě další místnosti jsou věnovány zařízení starých hospod. Jejich vybavení bylo jednoduché: dlouhý stůl, jehož čelo bylo vyhrazeno tzv. lepší společnosti, uprostřed sedávali formani a v koutě u dveří vandrovníci a chudina. Od konce 18. století se v některých hospodách scházeli stálí hosté se společnými zájmy a začaly vznikat pivnice

převážně studentské, umělecké, formanské, řeznické, ostrostřelecké apod. a ty se stávaly i středisky činnosti politických a kulturních spolků. Zvláštní místo zaujímaly tzv. stolní společnosti, které měly své stanovy a zvyky a často přispívaly na dobročinné účely. Nejznámějšími společnostmi v Plzni bylo "Kosí hnízdo" a "Mha".
Tuto atmosféru minulých dob přibližuje interiér typické městské hospody z přelomu 19. a 20. století, instalovaný z původního zařízení.
Sladovnu tvoří jedinečný dvoulodní pozdně gotický prostor, zaklenutý na čtyři hranolové pilíře. V této významné architektonické památce evropské úrovně se zachovala středověká 18 m hluboká studna. Ve sladovně jsou umístěna technická zařízení používaná od poloviny 19. století při výrobě piva, parní stroj z roku 1900 používaný v pivovaře v Blatné, deskový filtr na pivo, pumpa, mobilní čerpadlo a drtička

ječmene, doplněné lehkým zařízením - plničkami lahví a zátkovačkami, jejichž výrobu si vyžádal prodej lahvového piva.
Ve vitrinách je vystaven soubor starých pivních lahví.
Kamená nádrž na namáčení ječmene byla do sladovny přenesena dodatečně.
Valach z 2. poloviny 18. století, který je umístěn ve hvozdu, pochází z pivovaru v Trhových Dušínkách. Na jeho pletivu se sušil vlhký slad horkým vzduchem smíšený s kouřem, vycházejícím z topeniště z dolní části zařízení. Na stěně hvozdu je vystaveno dřevěné nářadí používané sladovníky.
Ve valečce v 1. patře, která sloužila k uložení a k dosoušení zeleného sladu (válení) je vystaveno staré bečvářské a bednářské nářadí, měřící pomůcky a ukázky výroby těchto řemesel.

Instalaci ve valečce doplňuje pohyblivý model varna parního pivovaru vyrobený pivovarským dělníkem Josefem Veselým z Dolních Beřkovic u Mělníka. Model je evropskou technickou zvláštností a byl vystaven na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu, kde se na něm vařilo až 30 litrů piva v jedné várce.
Zajímavá architektura valečky s původně trámovou konstrukcí a malými okny, která chránila slad před nežádoucím vlivem světla.
Samostatná místnost je věnována historii a zařízení pivovarských laboratoří, laboratorním přístrojům a knihovně s odbornou literaturou.
Část expozice připomíná historii Měšťanského pivovaru, osobnosti sládků Josefa Grolla,

Jakoba Blöchla, Josefa Bindra, Adolfa Bayera a další stopadesátiletou tradici výroby Prazdroje.
Na romanticky působícím nádvoří muzea je osazen kamenný gotický portál z doby kolem roku 1500, přenesený ze zrušeného plzeňského pravovárečného domu. Formanský vůz tažený až čtyřmi páry koní, sloužil k rozvážení piva a jiných nákladů a v dřevěné voznici se vozila mladina. Barokním zvonem umístěným na stěně domu se oznamovalo v pivovaru ukončení várky
Závěrečným prohlídkovým okruhem jsou dvoupatrové středověké sklepy vysekané ve skále. Sloužily k uložení kvasných kádí, ležáckých sudů a ledu, který prostor chladil. Lednice byla položena ve vyšším patře, odkud voda z tajícího ledu stékala do nižších prostor a ochlazovala je. Ve spodním patře byla umístěna spilka a ležácký sklep.

Pivovarskému muzeu se podařilo zachovat zajímavé a cenné doklady o výrobě piva, jeho prodeji a konzumaci. Dnes má pevné postavení mezi českými kulturními instituceni a spolupracuje s řadou muzeí v tuzemsku i v zahraničí.
Díky pochopení Plzeňských pivovarů, které jsou zřizovatelem muzea a dotují jeho provoz a sběratelskou činnost, se podařilo zachránit a zpřístupnit veřejnosti značné množství památek neodmyslitelně spojených s pivovarnickou tématikou.