Při hledání odpovědi na tuto zdánlivě nepodstatnou otázku je možno vyslovit několik předběžných hypotéz:
   – chmel obsažený v pivu obsahuje jemnější složku hořkých látek (tzv. beta frakce) a hrubší složku hořkých látek (tzv. alfa frakce), tyto látky způsobují po napití reflexivní potřebu dalšího napití
   – množství jednorázově
vypitého piva je dáno fyziologickou hladinou, do které je organismus schopen saturovat uměle vyvolanou potřebu napití, kdy je množství přijaté tekutiny regulováno a následně omezováno fyziologicky vyvolanými reakcemi, zejména žaludku
   – podle posledních poznatků humánní
medicíny je přibližně 30 – 60 % celosvětové populace lidského rodu promořeno různými parazitujícími mikroorganismy, zejména v žaludku je to mikrob (Heliobacter Pyrolli), odolný i kyselému prostředí (Ph = 2 – 4), vyvolávající pálení žáhy, dále i vředovou chorobu žaludku, následně i v některých případech zhoubné rakovinné bujení (pálení žáhy prudké a ostré bolesti v oblasti žaludku, zvracení, průjmy, zažívací koliky aj. vedlejší příznaky)
   – podle zatím šířeji neověřených poznatků působí beta frakce hořkých látek vůči výše popsanému mikrobu tlumivě, alfa frakce hořkých látek pak povzbudivě, po napití pivem, které je vyrobeno ze chmelů zejména vysoce obsažných s převahou alfa frakce je menší celkový jednorázový příjem, u některých jedinců vznikne i reflexivně naučený pozvolný odpor k tomuto typu piv, neboť chuť po napití rychle staví prudké pálení žáhy, příjem piva je u piv s převahou beta frakce, neboť pálení žáhy nepřichází vůbec či později.
    Těmito několika předběžnými, zatímně šířeji neověřenými tvrzeními lze dovolit, že spotřeba piva na obyvatele je maximalizována použitím piv uvařených s použitím chmele, obsahujícím ve vyrovnaném poměru alfa a beta hořké látky, zatímně v nejvýhodnějším poměru jsou obsaženy v tradičním českém typu chmele žateckého poloraného červeňáku, tato piva jsou vyráběna převážně v ČR.
   Chce-li tedy pivovar zvyšovat svůj podíl na trhu, musí mimo ekonomického kalkulu a marketingového tlaku pamatovat i na pomyslný kmen svých příznivců, který jeho pivo budou pít celý život bez následků a v maximálním množství, neboť mladší populace zprvu sice přijímá hořčí typy piv (jsou výrobně lacinější a pivovary se snaží „vychovat“ si budoucího spotřebitele), ale s nastupujícím získáním žaludeční bakterie či reakcí již existující bakterie (a nástupem omezujících fyziologických reakcí) pití omezuje anebo dává přednost jiným typům nápojů (víno, lehčí typy alkoholických nápojů) anebo se vrací pivům, obsahujícím chmelové beta frakce, popřípadě pije jen nealkoholické nápoje.
   Je třeba jenom připomenout, že pivovarům, vařícím z tradičního českého chmele neklesá výstav a jsou velice úspěšné i na zahraničních trzích a mají dle auditovaných a zveřejněných účetních závěrek lepší rentabilitu, než pivovary vařící z chmelů s převahou alfa frakce (např. úspěšný Budvar).
   Při výrobě piva je nutné dát na druhou kolej kalkul: kolik Kč za 1 kg alfa hořkých látek a vrátit tam potřebu, zdravotní pohodu spokojeného spotřebitele piva, neboť ten tvoří obrat a následně rentabilitu výroby velkých i nejmenších pivovarů.

Poznámka: podklady byly získány z odborného tisku publikovaného v ČR.