Ochrana chmele proti škodlivým
činitelům v roce 2000

Zhodnocení povětrnostních podmínek
Jelikož letošní rok byl co do průběhu počasí velice atypický, rád bych jej zde stručně charakterizoval. Výjimečné byly především extrémně vysoké teploty v porovnání s dlouhodobým 30-letým průměrem, jak vyplývá z Tab. 1 a Grafu 1. V lednu byly průměrné denní teploty vyšší o 1,7 °C, v únoru dokonce o 4,1 °C, v březnu o 1,8 °C, v dubnu o 2,3 °C, v květnu o 1,9 °C a v červnu o 1,6 °C. Samozřejmě, že tyto vysoké teploty měly značný vliv nejen na vývoj chmele, ale též na výskyt chorob a
škůdců. Naproti tomu od konce první červencové dekády nastalo výrazné ochlazení, které s výjimkou několika teplejších dnů trvalo prakticky až do počátku srpna. V některých dnech klesaly minimální denní teploty dokonce pod hranici 10 °C na rozdíl od srážkově výrazně podprůměrných předchozích měsíců, byl červenec na srážky poměrně bohatý, především pak co do počtu dnů se srážkami, kterých bylo zaznamenáno devatenáct. V srpnu pak již nastalo pozvolné oteplování a především druhá dekáda měsíce byla velice teplá. Průměrné denní teploty vysoko převyšovaly hodnotu 20 °C a gradovaly ke konci této dekády, kdy byl dokonce zaznamenán rekord od roku 1927, tj. průměrná denní teplota 26,3 °C, přičemž maximální denní teplota dosahovala hodnoty 34,6 °C. Následujícího dne již přišly bouřky, které s sebou přinesly vydatné srážky (25 mm ve dvou dnech) následované výrazným ochlazením. Toto je tudíž stručná charakteristika průběhu počasí ve vegetaci letošního roku, na níž se budu v průběhu hodnocení výskytu a škodlivosti jednotlivých organismů často odvolávat.
Mšice chmelová
Měsíc leden lze označit teplotně za průměrný s výjimkou několika teplých dnů na jeho počátku a především pak výraznému oteplení na jeho konci. Tato teplá perioda pokračovala i v únoru, kdy průměrné denní teploty prakticky neklesly (s výjimkou dvou dnů) pod bod mrazu. Pro embryonální stádia mšic přezimujících na peckovinách rodu Prunus (trnky, švestky, slívy) to znamenalo signál k předčasnému líhnutí tzv. zakladatelek (fundatrix), které se obvykle líhnou až ve třetí březnové dekádě.
Následné, stále nadprůměrné teploty poté logicky vedly k urychlení vývoje fundatrigenní generace na chmelu. Poté bylo zaznamenáno v první polovině dubna ochlazení, nicméně třetí dekáda byla již opět teplotně výrazně nadprůměrná a extrémně vysoké maximální denní teploty značně přesahovaly hodnotu 20 °C, přičemž maximální teplota naměřená 23.4.2000, kdy dosahovala hodnoty 28,4 °C a představovala rovněž rekord získaný za posledních více než 70 let. Jelikož tyto extrémně vysoké teploty pokračovaly i v první polovině května, byl zaznamenán rovněž rekordně časný přelet, neboť první okřídlené mšice byly na chmelu pozorovány již ke konci první květnové dekády, tj. v porovnání s běžnými lety o 2 – 3 týdny dříve. I když byla intenzita přeletu vesměs slabá, očekávali jsme vzhledem k jeho časnosti dosažení kritického čísla počtu mšic (50 jedinců na list) již v první polovině června. S tím by samozřejmě byla spojena i změna strategie ochrany, jelikož by bylo nezbytné před vlastní aplikací imidaclopridu či pymetrozinu (Confidor 70 WG, Chess 25 WP) provést ochranný zásah jiným insekticidem, aby nedošlo k poškození chmelových rostlin ještě před přechodem do generativní fáze. Nicméně, především pravděpodobně díky aktivní činnosti přirozených nepřátel mšic (afidofágní slunéčka, zlatoočky, mšicomorky, pestřenky, dravé ploštice a další) a velmi slabé intenzitě přeletu k tomuto nedošlo, naopak mšice se na hodnotu kritického čísla prakticky nenamnožila ani do počátku července. I přesto, že byl výskyt mšice na konci června pouze sporadický, bylo nezbytné ošetření proti ní provést, jelikož z minulosti známe mnoho případů, kdy i velmi slabý výskyt mšice, lokalizovaný pouze na vrchní listová patra chmelových rostlin později vedl ke značnému poškození hlávek, nebyl-li včas proveden ochranný zásah účinným insekticidem. Kromě toho rostliny dosahovaly díky extrémním povětrnostním podmínkám stropu konstrukce již ve druhé červnové dekádě a přecházely do generativního stádia. Vzhledem k systémovému účinku jak imidaclopridu, tak i pymetrozinu bylo tudíž nezbytné provést ošetření co nejdříve, aby byly tyto aficidy dostatečně rozvedeny v rostlině, jelikož s ukončenou periodou růstu se tato schopnost již značně snižuje. A to byl pravděpodobně i důvod, proč byly v letošním roce na některých chmelnicích zjišťovány přežívající mšice nejen po pymetrozinu (jak tomu bylo loni na několika lokalitách), ale i po imidaclopridu. Na několika vytypovaných lokalitách v rámci žatecké, úštěcké a tršické chmelařské oblasti byly odebrány vzorky populací mšic, včetně těch, kde přežívaly po aplikaci imidaclopridu či pymetrozinu mšice. V současné době jsou tyto podrobovány rozsáhlým laboratorním testům, abychom zjistili, zda mšice přežily rovněž díky vzniklé rezistenci k těmto přípravkům či bylo-li toto způsobeno výhradně extrémními povětrnostními podmínkami, jejich negativnímu vlivu na metabolismus rostlin a vzhledem k pokročilému stavu vývoje chmele i pozdější aplikací insekticidů než bylo třeba.

Tab. 1: Porovnání průměrných denních srážek v r. 2000 s dlouhodobým 70-letým průměrem

Sviluška chmelová
Extrémně vysoké teploty ve druhé polovině dubna a první polovině května spojené s velmi nízkým úhrnem srážek v této době (ca 15 mm včetně 1.5.2000, kdy spadlo v Žatci 12,6 mm) vytvořily takřka ideální abiotické podmínky pro šíření svilušky chmelové, která díky teplému konci zimy začala opouštět zimní úkryty již ke konci první březnové dekády, kdy byly pozorovány první červeně zbarvené samice na drobných rostlinkách plevelů (hluchavka, rozrazil, ptačinec žabinec, aj.). Z těchto plevelných rostlin později přecházely již oranžově-zeleně zbarvené samice na chmel, takže první svilušky byly pozorovány na chmelu již před řezem chmele. Nic-méně, ve větší míře se objevily na chmelu až na konci dubna a především pak v prvních dvou květnových dekádách. Výskyt byl patrný především na okrajích chmelnic a v kotevních řadách, ale příznaky poškození sviluškou ve formě tzv. „sviluškových puchýřů“ bylo možno pozorovat i v okolí sloupů uvnitř chmelnic. Pozdější ochlazení spojené s deštivou periodou poněkud zbrzdilo vývoj svilušky, která se však začala významněji objevovat ve druhé a na počátku třetí dekády června, kdy teploty opět dosahovaly rekordních hodnot (např. první letní dne 21.6.2000 byl dnem tropickým s maximální denní teplotou 35,9 °C. V této době bylo tudíž na mnoha chmelnicích přikročeno k postřiku. Nejčastěji byl pro tento účel použit hexythiazox (Nissorun 10 WP), pro něhož je v této době optimální termín aplikace vzhledem k jeho dlouhému reziduálnímu působení a dlouhé ochranné lhůtě. Tento přípravek je znám svým hloubkovým ovicidním a larvicidním účinkem, nikoliv pak účinkem na dospělé roztoče. Z tohoto důvodu je třeba si uvědomit, že ještě 10 – 14 dnů po ošetření bylo možno na listech chmele pozorovat samice svilušek, které sice kladly vajíčka, ale nelíhly se z nich larvy, takže vývoj celé populace prakticky skončil dva týdny po postřiku. Z tohoto pohledu bylo i třeba přistupovat k hodnocení účinnosti hexythiazoxu v letošním roce. Kromě Nissorunu 10 WP bylo možno ve stejné době doporučit i další akaricidy: abamectin (Vertimec 1,8 EC), fenpyroximate (Ortus 5 SC) a propargite (Omite 30 W). Při jejich výběru bylo nutné vzít v úvahu především jejich použitelnost z hlediska stanovených exportních tolerancí a délku ochranné lhůty za předpokladu vysoké biologické účinnosti všech těchto citovaných přípravků. Vertimec 1,8 EC (abamectin) je použitelný prakticky bez omezení,jelikož je registrován a používán jak v sousedním Německu (MRL 0,05 ppm), tak především v USA (0,2 ppm), kde se jeho aplikace doporučuje při dosažení při dosažení hodnoty průměrného počtu svilušek 5 – 10 jedinců na list. Další z výše uvedených přípravků, Ortus 5 SC (fenpyroximate) byl registrován v ČR až v době, kdy již byly vytištěny Metodiky ochrany chmele pro rok 2000 a tudíž nemohl být jejich součástí. To byl i důvod, proč o něm byla podána bližší informace v dubnovém čísle časopisu Chmelařství („Nový akaricid v ochraně chmele proti svilušce chmelové Ortus 5 SC“) a proč se firma Sumitomo Corporation podílela na letošním semináři pořádaném v rámci Dne techniky. Jedná se o přípravek, který je svou biologickou účinností srovnatelný s abamectinem s nižším iniciálním účinkem a maximální účinností 14 – 21 dní po ošetření. Je tudíž vhodný především pro druhé ošetření proti svilušce, tj. použitelný především ve druhé polovině června a v průběhu července. I když dosud nebyl registrován v USA, má platnou toleranci jak pro SRN (10 ppm), tak i pro Japonsko (15 ppm). Třetím v řadě je nám všem již dobře známý propargite (Omite 30 W), který je díky své krátké ochranné lhůtě (10 dnů) vhodný především pro ošetření chmele proti svilušce na konci července a v první polovině srpna, tj. v době, kdy jsou zpravidla s tímto škůdcem největší problémy, jak tomu bylo i v roce letošním, kdy díky optimálním povětrnostním podmínkám (nadprůměrné teploty a poměrně suchá perioda) začala býti sviluška vážným problémem především v předsklizňovém a poté i sklizňovém období. V této době bylo i na většině chmelnic provedeno ošetření za použití propargitu, k jehož aplikaci bylo ovšem nutné přistupovat vzhledem k jeho 10-denní OL. Tam, kde již bylo pozdě na jeho aplikaci vzhledem k časné sklizni, docházelo mnohdy k poškození chmele sviluškou. Pro úplnost je třeba uvést, že je stále platná importní tolerance propargitu jak pro USA, tak pro SRN (30 ppm).

Lalokonosec libečkový
Problematika výskytu a škodlivosti lalokonosce libečkového byla diskutována v rámci jednání expertní skupiny pro řešení ochrany chmele, která se uskutečnila dne 12.6.2000 v zasedací místnosti Chmelařského institutu v Žatci za účasti zástupců CHI, regionálních SRS, zástupců MZe a pěstitelů. Stejně jako v případě mšice a svilušky chmelové, i v případě lalokonosce, byl jeho výskyt, patrný z hromadného výlezu brouků na povrch půdy, mnohem časnější v porovnání s minulými lety. První imága byla pozorována na rašících výhoncích chmele již ve třetí dekádě března, tj. ještě před počátkem řezu chmele. Nicméně, hromadný výlez brouků na povrch půdy byl zaznamenán až později díky nárůstu průměrných teplot ve druhé dekádě měsíce dubna. Nástup velmi teplé periody (od konce druhé dekády dubna), s maximálními denními teplotami dosahujícími hodnot téměř 30 °C (počátek třetí dubnové dekády) doprovázený dny beze srážek vytvořil téměř ideální podmínky pro provedení ochranného zásahu proti lalokonosci libečkovému. V této době bylo tudíž vesměs provedeno ošetření proti tomuto škůdci. Nepříznivě se zde opět bohužel projevila ta skutečnost, že chmel díky extrémním teplotám rychle narůstal a tudíž zde došlo k narušení harmonizace ve vztahu k netradičně časnému nástupu zavádění, které bylo nezbytné vzhledem k pokročilému růstu chmele v tuto dobu provádět. V rámci dvou týdnů suchého a teplého počasí však bylo zvládnutelné toto ošetření vykonat. Byl-li pásový postřik proveden v souladu s metodickými doporučeními, byla zaznamenána vysoká účinnost ošetření a tím bylo i do značné míry omezeno vykladení přežívajících samic v následném období (konec května a první polovina června). Dle sdělení regionálních zástupců SRS bylo provedeno ošetření cca 40 % ploch chmele. K vlastnímu postřiku byl především s ohledem na nižší toxicitu pro teplokrevné živočichy použit převážně nedávno registrovaný fipronil (Regent 800 WG). Na některých chmelnicích byl aplikován carbofuran (Furadan 350), který byl pro tento účel použit především z vlastních zásob. V několika posledních letech rovněž probíhají pokusy s využitím bioagens v boji proti larválním stádiím tohoto škůdce. Pro tento účel jsou používány entomofágní hlístice z čeledi Steinernematidae a Heterorhabditidae (komerční biopreparáty pod názvem Larvanem a Entonem). Dosud získané výsledky jsou však z hlediska praktické využitelnosti nedostatečné a vezmeme-li v úvahu vysokou pořizovací cenu biopreparátů a značné pracovní náklady spojené s jejich aplikací, je nutno konstatovat, že v nejbližší budoucnosti nenajdou praktického využití a ochrana chmele proti tomuto škůdci bude tudíž i nadále založena na tradičním pásovém postřiku prováděném v době hromadného výlezu brouků na povrch půdy.

Ostatní živočišní škůdci
Další živočišní škůdci již sice mají mnohem menší hospodářský význam než mšice či sviluška chmelová, nicméně za určitých, pro ně vhodných podmínek, se mohou namnožit a poškodit chmel do té míry, že toto nelze přehlédnout a je třeba provést ochranné opatření. V posledních několika letech byla zaznamenána vzestupná tendence výskytů dřepčíka chmelového, ať již jeho první generace v jarním období, či později v průběhu července a srpna, kdy poškozuje generativní orgány chmele. Letošní extrémní teploty ve druhé polovině dubna měly příznivý vliv na jeho výskyt, takže se na některých chmelnicích objevil. Nicméně, neobvykle teplá jarní perioda způsobovala v této době velmi rychlý růst chmele, který v tomto případě, stejně jako u lalokonosce působil na vývoj dřepčíka negativně. Tam, kde se přece jenom objevil v silnější intenzitě, byl likvidován většinou společně s lalokonoscem přípravky Regent 800 WG či Furaclan 350. Nižší teploty ve srovnání s dlouhodobým průměrem spojené s velkým počtem dnů se srážkami v průběhu července již nevytvářely tak vhodné podmínky pro šíření letní generace škůdce, takže jeho výskyt byl v tuto dobu pouze sporadický. Tam kde byl pozorován jeho vyšší výskyt, stačilo vesměs použít k ošetření lambda-cyhalothrin (Karate 2,5 WG), který se ve stejnou dobu na některých chmelnicích mohl uplatnit i v regulaci přežívající mšice chmelové, jak již bylo výše zmíněno.

Šedavka luční je dalším škůdcem, který se v 90-tých letech stává trvalou součástí entomofauny našich chmelnic. I když plocha napadená tímto škůdcem pozvolna stoupá (řádově několik desítek hektarů), je i řada lokalit, kde došlo prakticky k jeho eradikaci, takže lze konstatovat, že dynamika nárůstu ploch infestovaných šedavkou prakticky stagnuje. Nicméně, v žádném případě bychom neměly tohoto minoritního škůdce podceňovat a měly bychom vytvářet podmínky zabraňující jeho šíření.
Z odborných seminářů, školení a mnozí z pěstitelů i z praxe znají příznaky poškození chmelových rostlin housenkami tohoto nočního motýla, který nejdříve napadá výhony, kde mladé housenky vyžírají chodbičku v révě a později přecházejí do babky. Tyto časně napadené výhony postupně zavadají a jdou snadno vytáhnout z půdy. V jejich bazální části je vyhlodána chodbička, která je vyplněna drtí a trusem housenek. V chodbičce dosud nezaschlých výhonů je možno nalézt 0,5–1,0 cm dlouhou fialově červenou housenku, jejíž zabarvení se později mění v sytě červené. Dospělé housenky se po žíru na podzemních orgánech chmele stěhují nahoru několik centimetrů pod povrch půdy, kde se kuklí. Jsou šedobílé, na jejich těle jsou červené bradavky se štětinami a na hřbetě je patrný červenavý pruh. Housenky před kuklením dosahují délky téměř 5 cm. Kukly je možno pozorovat od počátku června. Koncem července a v průběhu srpna se líhnou z housenek motýli značně proměnlivého zabarvení, dosahující v rozpětí křídel délky 3,5–4,0 cm, kteří létají pouze v noci a po páření kladou vajíčka jednotlivě či ve skupinách na povrch zaplevelené půdy. V tomto stádiu rovněž přečkávají zimní období.
Základem ochrany proti šedavce je, jak již bylo mnohokrát konstatováno, správná agrotechnika, především pak udržení chmelnic bez plevelů, jelikož na nezaplevelenou půdy samičky vajíčka nekladou. Důležité je především odstranění pýru, který je preferovanou rostlinou pro kladení vajíček. Pokud se jedná o možnosti chemické ochrany v daném roce, spadá optimální termín do poměrně krátké periody mezi kladením vajíček a líhnutím larev. Prakticky jde o to, abychom předešli housenkám v jejich napadení chmelových rostlin. Z insekticidů přicházejí v úvahu přípravky, jež jsou registrovány v ochraně chmele proti lalokonosci libečkovému, tj. carbofuran (Furaclan 350) a fipronil (Regent 800 WG), které lze aplikovat buď pásovým postřikem nebo ručně zálivkou. Nejefektivnějším způsobem ochrany však zůstává prevence spočívající v udržování chmelnic a jejich okolí v bezplevelném stavu, čímž bychom měli do budoucna eliminovat výskyt šedavky na minimum.

Fytofágní ploštice (klopušky) z čeledi Miridae jsou dalším z řady škůdců, kteří především díky redukci počtu ošetření insekticidy aplikovanými v minulosti proti mšici chmelové, získávají v posledních několika letech na hospodářském významu. Jelikož jim byla v dubnovém čísle časopisu Chmelařství věnována zvláštní pozornost ve speciálním příspěvku („Výskyt fytofágních ploštic na chmelu a možnosti ochrany proti nim“), odkazuji zájemce o detailnější informace týkající se škodlivosti klopušek na tento článek. Stručně lze konstatovat, že jejich výskyt jak v jarním období, tak i později v předsklizňovém a sklizňovém období byl nižší ve srovnání s oběma předchozími roky, kdy se klopušky na několika lokalitách objevily a především v jarním období chmel poškodily. Podobně jako v roce 1999, i letos byl ve sklizni odebrán poměrně rozsáhlý vzorek několika stovek jedinců a v současné době probíhá jejich determinace (Doc.RNDr.Josef Šedivý, DrSc.), abychom tak mohli porovnat druhové spektrum nacházející se na chmelu v tomto období. V loňském roce byl jasně dominantním druhem Lygus rugulipennis, tj. latinský název pro klopušku chlupatou.

Jelikož se v posledních letech objevil na některých chmelnicích pro naši současnou generaci chmelařů neznámý škůdce, zavíječ kukuřičný (Pyrausta nubialis), rád bych se na těchto místem o něm několika větami zmínil. Schválně jsem kladl důraz na „současnou generaci“, protože se nejedná pro chmel o škůdce zcela nového, nýbrž patřil mezi poměrně širokou škálu živočišných škůdců chmele ještě na počátku padesátých let, tj. v době než se začaly v širokém měřítku používat organofosforové insekticidy. Poměrně obšírně se o něm zmiňují ve své publikaci z roku 1950 vydané pod názvem „Jen zdravý a jakostní chmel“ Blattný a Osvald.
Zatímco u nás byl zjištěn dosud pouze sporadický výskyt na několika lokalitách, mají s výskytem a škodlivostí v současné sobě mnohem větší potíže pěstitelé chmele z jižnějších oblastí, např. francouzského Alsaska, kde jeho výzkumu a monitoringu věnují podstatně větší pozornost.

Systematicky patří tento noční motýl do jedné z nejpočetnějších čeledí motýlů, zavíječovití (Pyralidae). Škodí housenky tohoto drobného motýla, které na rozdíl od šedavky, jejíž preimaginální stádia poškozují buď bazální část rév nebo v pozdějším stádiu chmelovou babku, způsobují housenky zavíječe škodu na révách již vzrostlého chmele. Housenky přecházejí na révu z vajíček nakladených samicemi na listech. Z vajíček se líhnou po 14 dnech housenky, které se po krátkém žíru zavrtávají do révy či pazochů. Do révy se zavrtávají v blízkosti nódů a vyžírají dřeň. Dospělá housenka dosahuje délky téměř 3 cm, je červenavé barvy s tmavohnědou hlavou a na každém tělním článku má dva proužky. Tímto žírem dochází k oslabování rostlin, které mohou při silném výskytu zcela zavadat. S těmito silnými příznaky poškození jsme se sice u nás dosud nesetkali, nicméně bylo pozorováno vadnutí především vrcholových částí rostlin a tmavnutí hlávek.
Jelikož housenky přezimují v bazální části révy, doporučuje se odstranit napadené révy co nejníže a co nejdříve. Poté je nutné infestované části rév spálit. Rovněž řez chmele by měl být v jarním období nízký. Protože se zavíječ běžně objevuje na zplanělém chmelu, je nezbytné veškerý tento chmel v okolí plodných chmelnic likvidovat a omezit tak riziko přechodu škůdce do chmelnic na minimum.

Peronospora chmelová
Globální oteplování Země společně se změnou odrůdové skladby chmele s sebou přinášejí vzrůstající nebezpečí výskytu a tím i škodlivosti houbových chorob. Vedle padlí chmelového, o němž bude zmínka níže, se zvyšuje i nebezpečí ohrožení chmele peronosporou, zvláště v letech pro tuto chorobu optimálních. S tím souvisí i jarní ošetření chmelových výhonů provádějící se v termínu mezi rašením jarních výhonů až prakticky do poloviny května, kdy se již ošetřují zavedené chmelové výhony. Extrémní teploty ve druhé polovině dubna přicházející po několika srážkových dnech, jež se vyskytly bezprostředně před touto periodou vedly k tomu, že především na dříve seřezaných chmelnicích v „peronosporových polohách“ došlo k časnému napadení rašícího chmele, jež se projevovalo tvorbou tzv. „klasovitých výhonů“, typických svými krátkými internodiemi a bledším zabarvením. Třetí dubnová dekáda znamenala hlavně na Žatecku srážkový deficit, projevující se v celkovém úhrnu srážek v hodnotě 1,2 mm, čímž se vytvářely optimální abiotické podmínky pro šíření spíše živočišných škůdců, jak již bylo výše uvedeno, než houbových chorob. Nicméně, doporučované jarní ošetření týkající se ozdravených chmelů a hybridních odrůd bylo na většině ploch provedeno, čímž bylo do jisté míry zabráněno šíření spór ve chmelnicích v následujícím období. Pro tento účel byl vesměs použit systemický fungicid Aliette 80 WP (fosetyl Al), aplikovaný pásovým postřikem v dávce aplikační tekutiny cca 1000 l v 0,3% koncentraci, tak jak vyplývá z Metodiky ochrany chmele pro rok 2000. V průběhu měsíce června přišla na Žatecku v průběhu každé dekády jedna krátká srážková perioda, kdy se vždy objevil alespoň jeden den s vydatnějšími srážkami. Z důvodu pokročilého stádia vývoje chmele a z toho vyplývající nutnosti provedení ochranného zásahu systemickým fungicidem coby preventivnímu ošetření proti následnému šíření zoospór ve chmelnici v letním období, bylo nutné tento zásah provést dříve než v normálním běžném roce. To byl i důvod, proč v rámci metodických pokynů podávaných v průběhu Dne techniky bylo, stejně jako v případě mšice chmelové, doporučeno začít provádět toto ošetření již od počátku druhé poloviny června. Jelikož povětrnostní podmínky byly pro provedení ošetření vcelku příznivé, alespoň z hlediska přístupu aplikační techniky do chmelnice, bylo vesměs toto ošetření provedeno bez problému. Téměř výlučně byl pro tento účel použit metalaxyl v kombinaci s oxychloridem mědi (Ridomil Plus 48 WP v 0,3% konc.). Protože je známá všeobecně vyšší citlivost k peronospóře u chmelů pocházejících z meristémů a u hybridních odrůd Bor, Sládek a Premiant v porovnání s klasickými poloranými červeňáky, bylo i v tomto případě (stejně jako v jarním období) provedeno především ošetření těchto chmelů metalaxylem, jehož reziduální účinnost se významně zvyšuje provedením opakovaného zásahu v rozmezí 7 – 10 dnů právě v tomto kritickém období, tj. přechodu chmele z vegetativní do generativní fáze. Nicméně, minimálně jedno ošetření je vhodné provést i na klasickém poloraném červeňáku, zvláště pak v případě povětrnostních podmínek vhodných pro šíření choroby, zavlažovaných chmelnic a peronosporových poloh.
Z hlediska bionomie peronospory si je nutno uvědomit, že optimální teplota pro uvolňování zoospór se pohybuje v rozmezí od 19 °C do 25 °C a rovněž délka inkubační doby je při těchto teplotách nejkratší (72 hodin). Ovlhčení listů způsobené ranní rosou či kapkovou závlahou a zvýšená relativní vlhkost jsou dalšími faktory, jež významně ovlivňují šíření choroby. Příznivé mikroklima se pro peronospóru vytváří především v hustých zapojených porostech hybridních odrůd a ozdravených chmelů, o jejichž vyšší citlivosti k mykózám již byla zmínka, a tudíž se zde všeobecně provádí ošetření ve 14-denních intervalech již od počátku tvorby generativních orgánů, zatímco u klasických poloraných červeňáků zpravidla postačí provádět ošetření na základě vypracované metody krátkodobé prognózy, jejíž signalizaci provádějí pracovníci regionálních SRS. V tomto období je již ochrana chmele založena většinou na aplikaci měďnatých fungicidů, mezi nimiž je v současné době nejpoužívanějším tribazický síran měďnatý, známý pod obchodním označením Cuproxat SC. Důvodem jeho širšího použití je především ta výhoda, že se jedná o tekutý přípravek, což usnadňuje odměřování a je zajištěno dokonalé rozmíchání v aplikační tekutině. Hydroxid mědi (Champion 50 WP) a oxychlorid mědi (Kuprikol 50) doplňují spektrum měďnatých fungicidů registrovaných ve chmelu a dostupných na našem trhu. Z hlediska metodického lze doporučit jejich pravidelné střídání v rámci dané lokality. Ochranná 7-denní ochranná lhůta umožňuje provést ošetření chmele těmito přípravky bezprostředně před sklizní chmele, kdy se i toto poslední ošetření všeobecně provádí v důsledku vyšší citlivosti žateckého poloraného červeňáku ve stádiu fruktifikačních orgánů. V letošním roce bylo toto ošetření obzvláště důležité, jelikož deštivá perioda od 17. do 22. srpna (na Žatecku spadlo v průběhu těchto šesti dnů téměř 30 mm srážek) přispěla k vytvoření optimálních podmínek pro šíření peronospóry ve hlávkách chmele v době jeho sklizně a zvláště tam, kde se toto ošetření zanedbalo, kde chmel byl již napaden či kde byl sklízen později, došlo k jeho poškození touto nebezpečnou mykózou, projevující se zhnědnutím listenů či v případě silnějšího poškození celých hlávek.

Padlí chmelové
Jak již bylo uvedeno, je padlí chmelové v současné době největším „strašákem“ evropských a amerických pěstitelů chmele. U nás se poprvé po dlouhé době objevilo v roce 1997 a od té doby mu je věnována značná pozornost. Poslední informace na stránkách časopisu Chmelařství byly uvedeny v letošním čísle 2–3 a v souvislosti s aktuálními informacemi týkajícími se zdravotního stavu chmele bylo padlí zmíněno rovněž v rámci Dne techniky a poté proběhla stručná informace týkající se této akce v dvojčísle Chmelařství 6–8. O jeho významnosti svědčí i pozornost médií, která mu byla především na přelomu května a června věnována.
Letošní mírná zima (viz Tab.1) byla vhodná z hlediska přezimování patogena, který přežívá zimu v pupenech těsně nad či pod povrchem půdy ve formě askospór. Z tohoto pohledu se tudíž dalo očekávat, že spóry budou bez problémů přežívat v hojném počtu a jakmile nastane oteplení v jarním období, projeví se první symptomy poškození na rašících výhonech. Tyto symptomy jsou popisovány jako hnědavé skvrny. Zeslabení rostlin způsobuje, že rostliny postupně ztrácí vitalitu, ztrácejí typické jasně zelené zabarvení a při silném napadení dochází k uvadání výhonů. Příznivé povětrnostní podmínky pro šíření patogena a poměrně silný výskyt padlí v roce 1999 nás tudíž naplňovaly obavou spočívající v eventuálním kalamitním výskytu v roce letošním. To byl i důvod, proč byly od časného jara pravidelně odebírány zpočátku celé chmelové výhony a později révové listy a části pazochů a pečlivě v laboratorních podmínkách sledován výskyt sporangií. Při vyhodnocování bylo však neustále zjišťováno překvapivě velmi nízké množství sporangií a prakticky žádné příznaky poškození na listech. Konkrétně bylo padlí poprvé zjištěno na kulturním chmelu při odběru provedeném na počátku třetí květnové dekády společně s peronosporou (lokalita Stekník, „Pivovarská“). Později, na konci května a v první polovině června byla patogenní houba mikroskopicky zachycena rovněž ve vzorcích pocházejících z jiných lokalit ať již Žatecka, Úštěcka či Tršicka. Velice sporadický výskyt askospór byl pozorován v jarním období rovněž na chmelnicích v USA. Nicméně, neobvykle časný přechod chmele z vegetativní do generativní fáze a zkušenosti s poškozením chmele v předchozích letech nás vedly k tomu, že jsme doporučili provést ošetření proti tomuto patogenu již v průběhu třetí červnové dekády. V této době bylo i na většině ploch toto preventivní ošetření skutečně provedeno. Dle našich pokynů byla věnována zvýšená pozornost především chmelnicím v loňském roce padlím napadeným, ozdravených chmelů, hybridním odrůdám a chmelnicím osázeným žateckým poloraným červeňákem nacházejícím se v bezprostředním sousedství těchto výše uvedených porostů. Z obou zaregistrovaných a metodicky doporučovaných fungicidů byl na větší ploše použit triforine (Saprol New) z důvodu stanovených importních tolerancí pro USA (60 ppm) a tím i bezproblémovému exportu. Saprol New má rovněž importní toleranci pro SRN (30 ppm). Tu má rovně druhý z doporučovaných fungicidů, triadimenol (Bayfidan 250 EC). Její výše činí 15 ppm. Z toho tudíž vyplývá, že Bayfidan 250 EC byl použit na porostech chmele určených pro prodej do tuzemských pivovarů a po dohodě s obchodníky i na porostech určených pro vývoz do SRN.
První příznaky napadení chmele byly lokálně pozorovány na listech především zplanělých chmelů v první dekádě měsíce června. Vzorky infestovaných listů byly demonstrovány v Petriho miskách v průběhu Dne techniky pořádaného, jak již bylo výše uvedeno, ve spolupráci s firmou Sumitomo Corporation v aule CHI v Žatci dne 14.6.2000. Jelikož tyto padlím napadené zplanělé chmele slouží jako rezervoár patogena, je nezbytné je alespoň v okolí chmelnic vyhubit. V USA dokonce přistupují k totální eradikaci těchto porostů, aby tak minimalizovali riziko šíření spór do okolních biotopů a tím i poškození kulturního chmele. Konkrétně se v té době jednalo o typické příznaky napadení listů, které známe ze semenáčků kříženců ze skleníkových podmínek. Jsou to charakteristické vystouplé bílé puchýřky mycelia patrné na líci listů. V plodných chmelnicích však v této době žádné takovéto symptomy pozorovány nebyly. Zde bylo padlí pozorováno sporadicky na několika lokalitách až ve hlávkách od počátku druhé červencové dekády. Protože v tu dobu bylo zjištěno i na hybridních odrůdách na ÚH CHI na Stekníku, rozhodli jsme se pěstitelům, formou letáku zaslaného poštou, toto neprodleně sdělit a současně jsme doporučili provést ošetření tam, kde dosud nebylo provedeno, popř. provést druhé ošetření na výše citovaných porostech. Pokud nebyl tento postřik proveden ihned po doručení tohoto letáku, bylo problematické jej již vykonat do konce července, jelikož od 24.7. nastala deštivá perioda. Pozdější aplikace v průběhu první srpnové dekády již zpravidla nebývá tak efektivní, jak víme ze zkušeností získaných především z loňského roku. Vedle již nižší biologické účinnosti (preventivní účinnost stávajících fungicidů) zde vystupuje i další problém spojený s dodržením 14 denní ochranné lhůty jak v případě triforinu, tak i triadimenolu. Naštěstí nebyl infekční tlak patogena tak silný jako tomu bylo v minulém roce, za což s největší pravděpodobností vděčíme nepříznivým povětrnostním podmínkám pro jeho šíření (deštivý červenec) a v neposlední míře na mnoha lokalitách i včasně provedenému prvnímu ošetření (třetí červnová dekáda). Nezbytnost zásahu proti padlí v letošním roce potvrdily chmelnice, na kterých byly v letošním roce prováděny registrační pokusy s některými novými fungicidy. Především ty plochy, které sloužily jako kontrolní neošetřené parcely byly zvláště na lokalitě Stekník, hon „Zimmerman IV.“ silně napadeny padlím, což bylo dokumentováno při Dnu otevřených dveří, který proběhl na ÚH ve Stekníku 9.8.2000. Zajímavé poznatky byly získány v rámci pokusu, který se v tomto roce prováděl rovněž v jiných státech (SRN, Slovinsko, Francie, aj.) a týkal se optimálního termínu aplikace fungicidů. Výsledky hodnocení jsou sice stále zpracovávány, nicméně již nyní lze konstatovat, že včasné jarní ošetření (květen) se zdá býti vhodnějším termínem aplikace než dosud zamýšlené kritické období (počátek tvorby fruktifikačních orgánů), tj. v našich podmínkách všeobecně konec června a počátek července. Jelikož jde však pouze o dílčí jednoleté výsledky, bylo by předčasné dělat již nyní závěry. Budou-li však tyto výsledky potvrzeny i v příštím roce, dojde prakticky ke změně dosavadní strategie ochrany chmele proti padlí, spočívající v přiblížení optimálního termínu ca o 5 – 7 týdnů, při zachování dosud doporučovaného počtu ošetření. Tento poznatek by byl velmi důležitý v neposlední řadě i z hlediska, protože aplikace fungicidů proti této chorobě představuje další vícenáklady pro pěstitele nejen u nás, ale i v jiných chmelařských zemích, o čemž by mohli vyprávět např. němečtí pěstitelé, kteří mají z tohoto patogena ještě větší hrůzu než my a uvědomíme-li si, že v případě vysokoobsažných odrůd prováděly letos 6 – 7 ošetření a v případě aromatických odrůd 3 – 4 zásahy, pak si dokážeme představit jaké náklady museli v letošním roce v boji proti padlí vynaložit.

Kromě vhodného termínu aplikace byly prováděny v letošním roce rovněž registrační pokusy s některými novými fungicidy, aby se tak obohatilo spektrum biologicky dostatečně účinných fungicidů při současně bezproblémovém exportu jimi ošetřeného chmele, spočívajícího v registraci a stanovení importních tolerancí v USA a SRN. Konkrétně se jedná o přípravky, z nichž některé byly zmíněny již na stránkách časopisu Chmelařství 2–3 z roku 2000. Vezmeme-li v úvahu použitelnost z hlediska exportu, což je pro nás vedle biologické účinnosti nejdůležitější faktor při volbě nových přípravků, jeví se nejaktuálnější fungicidy tebucanozole (Horizon 250 EW) a trifloxystrobin (Zato 50 WG), které jsou v současné době registrovány v USA zatím v tzv. „Emergency section no. 18“ se stanovenými nejvyššími přípustnými tolerancemi (MRL) v hodnotě 4,0, resp. 10,0 ppm. Zatímco u trifloxystrobinu se očekává plná registrace v ještě v tomto roce, u tebucanozolu by měla proběhnout v roce příštím. Ze skupiny nejnovějších fungicidů se jedná o přípravky quinoxyfen (Crystal), se kterým mají velmi dobré zkušenosti naši kolegové jak v USA, tak i SRN a Francii a který by měl býti povolen zatím v „Emergency section“ buď již pro příští vegetační období nebo pro další rok, a dále pak o eradikant spiroxamine, jenž by měl býti zahrnut do registračních pokusů v ČR pro rok 2001 se stejnou prognózou registrace v USA jako u předchozího fungicidu. Podobná situace týkající se povolení a stanovení importních tolerancí u všech těchto perspektivních fungicidů je rovněž v sousedním Německu. Kromě těchto klasických fungicidů probíhají rovněž pokusy s některými dalšími přípravky, jako je Kaligreen (uhličitan draselný), který se v USA používá v ochraně proti padlí pro jeho rychlý iniciální účinek většinou v tank-mixech s některými dalšími fungicidy, či biopreparáty ať již na bázi houby Pythium oligandrum (Polyversum) známou tím, že indikuje v rostlinách obranné reakce proti fytopatogenním houbám, či biofungicidu, komerčního přípravku známého pod obchodním názvem AQ 10 a založeného na bázi houby Ampelomyces quisqualis. Výhodou této skupiny přípravků je ta skutečnost, že buď již jsou v USA používány (Kaligreen), nebo jejich použití nevyžaduje importní tolerance a mohou být tudíž bez problémů používány v ochraně chmele určeného pro export do této země.

V následujícím období bude pozornost, vedle ověřování biologické účinnosti výše uvedených přípravků a jejich případné registrace, zaměřena rovněž na sledování bionomie patogena, včetně rozlišení rezistence jednotlivých kmenů, dále na pokus o vypracování metody prognózy výskytu tohoto škodlivého organismu v závislosti na abiotických faktorech a z toho plynoucího vypracování komplexu opatření ochrany chmele proti této houbové chorobě. Tato problematika by měla býti řešena ve spolupráci s některými dalšími ústavy či organizacemi a to i v mezinárodním měřítku.