|
|
|
|
 |
Chmelařské muzeum je umístěno v bývalém skladu a balírně chmele. Na 2.500 m² výstavní plochy je zde dokladován vývoj chmelařství od počátků pěstování chmele v raném středověku do začátku druhé poloviny 20.století.
Kromě vlastních sbírek muzea se návštěvníci seznámí s objektem, který je též techni-ckou památkou a příkladem industriální účelové architektury z konce 19.století ve městě světově proslulém nejkvalitnějším chmelem. |
| Ve vstupním prostoru muzea v přízemí připomínáme dávnou tradici pěstování chmele v českých zemích (text T.Hájka v herbáři P.O.Mattioliho 1562), hlavní chmelařské oblasti v Čechách (Žatecko, Ústěcko a Tršicko) a význam přírodních podmínek pro pěstování nejkvalitnějšího chmele. |
 |
 |
V prvním patře expozice jsou soustředěny doklady o počátcích chmelařství, sběru chmele a jeho pěstování. Mapa archeologických nálezů zbytků chmele v pravěkých a raně historických objektech v Evropě, zpřesňuje dosavadní vědomosti o počátcích jeho pěstování podobně jako reprodukce vyobrazení chmele v nejstarších herbářích (Hotus sanitatis, Černý, Fuchs, Bock, Hájek aj). |
| Způsob pěstování chmele je zřejmý z kreseb a rytin Jana Willenberga, původem ze Slezska, který na vedutách českých měst pozoruhodně věrně zaznamenal na přelomu 16. a 17.století chmelnice v Žatci, Kadani, Klatovech a Rakovníku a na nichž vidíme, že chmel se v oné době pěstoval v zahradách i na polích. Značný počet hromad tyčí naznačuje i rozsah českého chmelařství v 16.století. |
 |
| V této části expozice je vystavena zvětšenina donedávna neznámého Willenbergova kolorovaného dřevorytu Žatce z roku 1611 s latinským a českým textem. V popisu pod č.23 uvedeny "Lupuleta" - chmelnice. Tento dřevoryt, na rozdíl od kresby uložené ve Strahovském klášteře, je celý a zachycuje části, které na strahovské vedutě nejsou a je bohatší o poměrně rozsáhlý text převážně vycházející z kroniky V.Hájka z Libočan. |
 |
Od 16.století významným zdrojem informací o chmelařství jsou hospodářské instrukce pro úředníky na velkostatcích a na ně navazující literatura "hospodářů" většinou obsahující stati o pěstování chmele, jeho sušení, uchovávání a ovšem i kapitoly o vaření piva. V předbělohorském období jsou písemné i tištěné doklady většinou v češtině, po třiceti-leté válce v souvislosti s majetkovými změnami, nástupem cizích vrchností a v souvislosti s habsburskou centralizací feudální moci, čeština rychle mizela - česky se přestalo psát i tisknout (a to i odborná literatura). |
| Výjimkou byly Knihy hospodářské, latinsky sepsané jezuitou Kryš-tofem Fišerem (1679) a do češtiny přeložené J.Barnerem (1705-6), které byly vydány nejméně 4x v Německu. Jeho kapitoly o chmelu znali dobře zemědělští spisovatelé ještě v polovině 19.století. Kniha pobělohorského axulanta Jiřího Holíka, rovněž se statí o pěstování chmele, naopak česky nikdy vydána nebyla, přestože německy vyšla na více místech ve 20 vydáních. V expozici jsou instalovány ukázky literatury - kapitol pojednávajících o pěstování chmele od domácích i středoevropských autorů (Hohberg, Glorez, Mehler, Fuss a.j.) a česká stať o chmelařství z učebnice J.F.Kaubleho z Litoměřic (1833). |
|
 |
Rozšíření pěstování chmele v Čechách do poloviny 19.století podle různých pramenů je zakresleno na mapách. Koncem 18.století se občas na velkostatcích v pivovarech sušil chmel na hvozdových sušárnách, ve městech a na vesnicích pak pod střechou na lískách. V 19.století v návaznosti na růst počtu obyvatelstva, zvláště městského a později v prů-myslových aglomeracích došlo k rozšiřování ploch chmelnic a ke stále intenzívnějšímu prosazování nových vhodnějších technologií, potažnímu obdělávání, hnojení chmelnic průmyslovými hnojivy, rozšiřování ploch pro sušení a urychlování sušení zaváděním vytápěných sušáren chmele. |
| Od poloviny 19.století se rychle šířilo pěstování chmele na konstrukcích a koncentrovalo se do nejvhodněj-ších oblastí. Došlo též k výstavbě skladišť a balíren suchého chmele, k hledání způsobu jeho lepšího uchovávání a uskladňování transportu (síření, lisování apod.) a v neposlední řadě k ochraně původu chmele zvláště význam-né pro pěstitele kvalitního českého chmele před falšováním. Ověřování provenience známé v Čechách od po-čátku 16.století se intenzívněji rozšířilo v šedesátých letech 19.století, kdy vznikl v Žatci chmelný trh a chmel se začal dělit na městský, okresní a krajský. Legislativní zakotvení proběhlo začátkem 20.století. |
 |
Ochrana chmele před škůdci a chorobami se rychle vyvíjela od konce 19.století (zádové a trakařové stříkačky, potažní a samojízdné postřikovače, pomocné nádoby, ochranné prostředky). Původní krajové chmele se od 2.poloviny 19.století postupně nahrazovaly výkonnějšími typy, klony a odrůdami (Semsch, Osvald, novošlechtění). |
| Další patra muzea jsou věnována pěstování chmele v tyčových chmelnicích a pěstování na konstrukcích - drátěnkách. Po době pouhého sběru planého chmele v raném středověku byl na území českých zemí chmel, nepochybně již od 11.-13.století, pěstován na tyčích ve chmelnicích. Nejstarší vyobrazení chmele na tyčích však známe až ze 16.století (J.Černý 1517, pečetidlo na chmel města Klatov 1533). Chmel se obdělával ručně, v oblastech větší koncentrace pěstování vznikly i určité krajové odlišnosti ve způsobech jeho ošetřování a došlo i ke vzniku krajových odrůd. Nářadí bylo velmi jednoduché: dřevěná oradla, dřevěný rýč atd. Jednoduchý způsob pěstování přetrvával do záčátku 20.století. Poslední tyčovky v Čechách zanikly r.1957, na Moravě 1981-3. Toto, zatím nejdelší období původní technologie pěstování, je doloženo ve třetím patře. |
 |
| Období pěstování chmele na konstrukcích začíná v první polovině 19.století. Pěstování na konstrukcích se však výrazně rozšířilo až koncem století v Čechách a na Moravě po druhé světové válce. S rozšířením techno-logie byly spojeny významné změny nářadí, pomůcek a zařízení. Starší fáze se vyznačovala využíváním potaž-ních zvířat ke kultivačním pracem a vznikem celých skupin nástrojů: speciálních pluhů - kopaček, pomůcek k zavěšování chmelovodičů, nářadí pro stavbu konstrukcí a v souvislosti s dalšími vlivy a podstatným rozšířením ploch chmelnic k novým způsobům česání, sušení, skladování a balení. |
|
Po celé období se objevovala mimořádná technická tvořivost chmelařů a řemesel spojených s pěstováním chmele. Toto důležité období začalo zanikat od padesátých let 20.století v souvislosti s rychlým uplatňováním nových zdrojů energie (motory, traktory) a všeobecným odchodem od používání tažných zvířat. Návštěvníky zaujmou též dobové fotografie, literatura, bilboard americké firmy Anheuser-Busch z počátku 20.století, propagující český chmel.
|
 |
 |
V samostatné místnosti v přízemí jsou naznačeny právě počátky změn, nástup nových technologií pěstování chmele, nových strojů a pracovních prostředků - komorové sušárny, nové česací stroje, vozy s pneumatikami, pásový traktor PT-10, traktorový ořezávač chmele, poloautomatický střihač a strhávač chmele. |
 |
 |
 |
Příjem a výdej chmele ve skladech a balírnách měl svůj řád. Ruční a potažní doprava a dlouho jen ruční manipulace s chmelem ve skladech, náročné lisování, síření, expedice chmele včetně přesné evidence a známkování byly hlavní prvky každodenní činnosti. V muzeu jsou originál lisy z roku 1884, starý šicí stroj na sešívání žoků, nářadí a pomůcky používané v balírnách při manipulaci a signování chmele. Původní je i sirná komora. |
| V části týkající se přepravy chmele je nutno upozornit na originál káru, kterou používali tzv. kolečkáři (vozili nebalený chmel do známkovny k ověření a zpět do balírny). Tato kasta lidí byla typická pouze pro žatec. |
 |
| Hrnčířská pec, objevená při stavebních úpravách s instalovanou nalezenou keramikou dokládá dlouholetou historii a pestrou hospodářskou činnost v bývalém královském městě. |
|
Adresa: Chmelařské muzeum Mostecká 2580 438 19 ŽATEC Ing.Jaroslav Urban tel: +420-397-626125 mobil: +420-602-416140 | © Chmelařské muzeum Žatec |