Reklamní banner

Podpořte, prosím, náš server kliknutím na banner našich sponzorů nebo partnerů. Děkujeme.

Dnes je 16. 10. 2019
Svátek má:
každý dobrý pivař!

Pivobraní v Náchodě

Pivofest v Turnově
Chmelařský institut Žatec

Starší články naleznete zde

Článek z kategorie: Napsali odborníci     |   Přehled všech článků


Pivo - rodinné stříbro, nebo popelka české gastronomie?

Zdroj: Ihned.cz, Aleš Dočkal   

Pěnivý mok dorazil na rozcestí, kudy již před časem prošla gastronomie a víno.

Kdo alespoň občas cestuje po Česku, nemůže si toho nevšimnout. Jedete dejme tomu z Prahy zalyžovat si někde v Jizerských horách nebo v Krkonoších. Cestou míjíte - někdy těsně, jindy větším obloučkem - celou řadu pivovarů, např. v Nymburce, Nové Pace, Klášteře, Svijanech, Vratislavicích, Malém Rohozci, Vrchlabí, daleko to není ani do Broumova, Pardubic či Náchoda. Zaparkujete, nasadíte běžky a vyrazíte na túru. Chcete-li se ale cestou osvěžit pivem, jste nuceni se občerstvit většinou jedinou značkou piva.

A nebo jiný příklad. Nikdo nepochybuje o tom, že nejkvalitnější a nejluxusnější hotely jsou důležitými vstupními branami do naší země, které rozhodují o tom, zda k nám bude nebo nebude jezdit nejbohatší světová klientela. Na nápojovém lístku těchto hotelů proto můžete najít někdy až stovky vybraných nejkvalitnějších vín a desítky nejušlechtilejších destilátů z celého světa. Poptá-li se ale hotelový host v "zemi piva" po pěnivém moku, zpravidla mu nabídnou zase jen jeden jediný.

Tekutý chléb?

Zásluhou rekordní spotřeby piva na osobu, obecné popularity tohoto nápoje mezi obyvatelstvem a faktu, že české pivo patřilo mezi těch několik málo komodit, za něž jsme se nemuseli stydět ani za komunismu, je pivo v našich myslích přiřazeno k "rodinnému stříbru" českého národa. K čemu je však i ten nejcennější rodinný poklad, když se s ním neumíme hrdě pochlubit a necháváme jej uzamčený v temnotě trezoru přežívajících stereotypů a předsudků, nedostatku nápaditosti a odvahy k něčemu novému?

V důsledku souhrnu historických souvislostí a především přičiněním komunistického režimu, který z piva učinil uměle levný roubík do úst národa, jenž - nezvláčněn pivem - by mohl začít reptat, se z piva stal proletářský nápoj a popelka české gastronomie. S pivem si mnoho lidí stále ještě častěji spojuje představu chasníka v montérkách, který cestou ze šichty v zakouřeném hostinci za vzrušené debaty o vývoji fotbalové ligy udělá svých deset kousků, než představu mondénní dámy, jež v elegantní restauraci ze vkusné sklenice vychutnává některý mistrovský produkt z bohaté nabídky piv na nápojovém lístku. Jestli se vám tato představa jeví jako za vlasy přitažená, pak vězte, že je nejvyšší čas se probudit. Právě teď totiž prožíváme čas dramatických proměn na jevišti české pivní kultury.

Osudová bifurkace

Pivo dorazilo na rozcestí, kudy již před časem prošla gastronomie a víno. Střední proud zglajchšaltovaného pohostinství se rozdvojil. Jedno rameno teče navigací potřeb moderního životního stylu, což znamená rychlé občerstvení, jídlo "s sebou", účelnost, rychlost, jednoduchost. Druhý proud meandruje nivami, kde kvete pestrá flóra tužeb po neobyčejnosti, nadstandardnosti. Cílem je tu zážitková gastronomie, etnické kuchyně z celého světa, unikátní prostředí, luxusní nabídka jídel a nápojů, nejrůznější doplňkové programy.

Víno je i nadále k dostání "za babku" v krabicovém balení řetězcových supermarketů, ale drtivou většinu garážových domácích prodejů sudových moravských vín (pro Pražáky) už nahradily příjemné a elegantní vinotéky s výběrem kvalitních vín z domova i celého světa. Host neváhá za láhev dobrého vína v restauraci či vinárně zaplatit částku ještě nedávno nepředstavitelnou. Na tomtéž rozcestí tedy nyní stanulo i pivo. Jaký další vývoj můžeme očekávat?

V supermarketech budou i nadále k vidění štosy přepravek s konzumními druhy piv pro běžnou spotřebu v domácnostech, výčepy v českých hospodách i nadále denně protečou tisíce hektolitrů marketingově nejúspěšnějších výčepních piv z masové produkce našich největších pivovarů. Je to tak v pořádku. Ale je nejvyšší čas umět se postarat o rychle rostoucí skupinu hostů, kteří hledají větší výběr, vyšší kvalitu, něco mimořádného a neobvyklého, něco dosud nepoznaného.

Vyprávějte, pivníku!

Pivo má možnost vstoupit do gastronomie dvojími dveřmi. Především přichází pivo na stůl jako ušlechtilý nápoj, který si zaslouží vysokou kulturu servisu. Ten se vyznačuje podobnými pravidly jako podávání vína. Ve hře je výběr a doporučení správného typu nebo dokonce konkrétní značky k vybranému pokrmu, volba vhodného typu skla, podání vhodným způsobem odpovídajícím danému typu piva včetně správné teploty. Zdá se vám to přehnané? Považujete-li za samozřejmé, že brandy se nalévá do sklenice jiného tvaru než whisky a že je rozdíl mezi sklenicemi na bílé a červené víno, nemělo by vás zarazit, že svrchně kvašená piva vyžadují zcela jiný tvar sklenice než ležáky plzeňského typu. Pestrost tvarů sklenic užívaných pro různá piva například v zemi s tradičně vysokou pivní kulturou, tedy v Belgii, mnohonásobně převyšuje sortiment stolního skla, s jakým se zatím můžeme setkat v nabídce dodavatelů na českém trhu.

Asi hned nepůjde o to, jestli hostu doporučit světlý ležák z toho či onoho pivovaru, ale i naprostý laik asi uzná, že bude nějaký rozdíl v tom, jestli nějaký pokrm zapijeme půllitrem světlého výčepního piva, pšeničným svrchně kvašeným pivem nebo pohárem tmavého šestnáctistupňového speciálu. V oboru pohostinství je zaděláno na zrod nové specializace. K číšníkům, výčepním, sommeliérům, barmanům a baristům se připojuje pivník (složenina ze slov pivo a číšník), tedy jakýsi pivní sommeliér. Od něj se očekává, že s hostem bude schopen o pivu pohovořit stejně zasvěceně jako sommeliér o vínu, že bude znát základní postupy při výrobě piva a rozdíly mezi hlavními typy piv, že bude mít přehled o nabídce na domácím trhu i o situaci na pivní scéně v jiných zemích, že bude umět popsat základní charakterové vlastnosti piv typických pro různé země a kultury a mnoho dalších věcí.

Odpusťte, Magdaleno Dobromilo...

A jsou tady ještě ony druhé zmíněné dveře, kterými pivo vstupuje do vysoké gastronomie. Tyto dveře vedou do kuchyně. Pivo je totiž nedocenitelnou a zatím stále ještě hodně opomíjenou surovinou pro přípravu pokrmů. I zde však platí, že není pivo jako pivo. S běžným výčepním desetistupňovým pivem v kuchyni díru do světa neuděláte. Zkuste ale oprášit některé staré české recepty Rettigové a jiných tradičních českých kuchařek. Že už jste zkoušeli podle Magdaleny Dobromily připravit pivní polévku a nebyla k jídlu? Samozřejmě, jinak to nemohlo dopadnout. V době života naší obrozenecké královny kuchařek bylo běžným českým pivem svrchně kvašené bílé, povětšinou pšeničné pivo, které bylo na konci devatenáctého století nástupem spodně kvašeného plzeňského piva doslova smeteno z trhu a vyřazeno z výrobního programu prakticky všech českých pivovarů, kterých v té době bylo ještě několik set. Pivní polévka připravená z piva plzeňského typu opravdu dobrá není, ale teď, kdy se pšeničné pivo vrací na český trh a do portfolia českých pivovarů, lze různé staré receptury s úspěchem vrátit do našich kuchyní.

Díky stále ještě patrnému vlivu slavné francouzské kuchyně není ani u nás použití vína při přípravě pokrmů ničím mimořádným. Víno ale lze s úspěchem nahradit vhodně vybraným pivem. Nejlépe je sáhnout pro mimořádně silná, "hustá" piva, u nichž zpravidla i obsah alkoholu dosahuje úrovně srovnatelné s vínem. Takové pivo je všestranně použitelné, od prostého podlévání masa při pečení po použití v různých marinádách pro nakládaní masa, ryb a drůbeže, nebo dokonce jako přísada při přípravě dezertů. Fantazii našich tradičně nápaditých kuchařů se meze nekladou.

Nechte maličkých přijíti ke mně!

Dostane-li se tedy nějaké speciální pivo do hotelu či restaurace na základě požadavku šéfkuchaře jako surovina do kuchyně, jenom zcela neschopného F&B manažera, jenž si nezaslouží mzdu svoji vezdejší, nenapadne, že může přiobjednat nějakou tu bedničku navíc a rozšířit nabídku nápojů v baru o něco nového a unikátního. Tudy vede cesta k tomu, aby se naše rodinné stříbro zaskvělo v plné kráse na prostřené tabuli. Nejpestřejší nabídka různých speciálních piv, která se mohou stát perlami našich nápojových lístků a nedocenitelným kořením v našich kuchyních, pochází totiž především z produkce českých středních a malých pivovarů, jež se tímto způsobem snaží čelit ostré konkurenci velkých pivovarů, řízených většinou kapitálově silnými nadnárodními skupinami.

Dveře do nejvyšších pater české gastronomie jsou pro pivo pootevřeny a je v našem nejvlastnějším zájmu je těmito dveřmi vpustit. Pokud tak včas neučiníme, můžeme jednoho dne zjistit, že nejenom naše rodinné stříbro se kamsi podělo, ale že už jsme navždy odsouzeni k používání importovaných plastikových příborů na jedno použití.

Autor je vedoucím a spolumajitelem restaurací Pivovarský dům a Pivovarský klub Praha

06.05.2008




Reakce na tento článek: Reaguj
Milan : Jestli něco hlavní proud českých pivařů do budoucna ocení, tak to, doufám, bude kvalita. A nemusí jít jen o speciály. Vpád "europiv" do produkce českých pivovarů je realitou. Viz třeba Gambrinus. Naštěstí ale někteří, jako třeba Budějovický Budvar, tomuhle pokušení odolávají. Tady proto o kvalitě surovin - chmele, sladu,vody - nepochybuji. Tohle pivo je skutečně české.


Vkládání reakcí bylo dočasně pozastaveno

Doporučujeme: Spojovací materiál. Nabízí široký výběr matice, šroubky, hmoždinky, vruty a další spojovací materiál


 

 

Copyright © 1998 - 2019 Drahomír Míša, designed by Mikebike, code by Kulpa, Otry

Doporučujeme:

    You have an error in your SQL syntax; check the manual that corresponds to your MySQL server version for the right syntax to use near 'and url = ''' at line 1
  • WINE.CZ - vinařský a vinohradnický server - moravské víno - aktuality, diskuse, akce
  • CATFISH.CZ - catfish, sumci, čeledi, potrava, nemoci, fotky, forum