EXPRES INFORMACE 1/98

PIVOVARSTVÍ A SLADAŘSTVÍ

Velings, N.: Brew.Distill.Int., 1977, č. 10, s. 20

Otěr vratných lahví může pokazit celkový dojem i u velmi dobře navržené lahve. Tento problém velmi pečlivě studovala belgická firma Sopura v souvislosti s mytím lahví. K otěru lahví, který se projevuje jako různě široké a hluboké škrábance, dochází mechanickým a chemickým poškozováním povrchu lahví.

Lahve se obvykle chrání po jejich výrobě potahováním povrchu za tepla nebo za studena. Za tepla se obvykle používá oxidů titanu nebo cínu, pro studené potahování povrchu se používá polyethylen. Tyto vrstvy však nejsou příliš silné a při mytí se rychle odstraňují.

Struktura skla se skládá z křemíkových iontů, obklopených kyslíkovými ionty do tvaru čtyřstěnu. Každý takovýto čtyřstěn je spojen s dalšími kyslíkovými ionty. Zejména ionty Na₂O, které jsou do struktury zavedeny při mytí lahví, mohou narušit některé vazby Si-O-Si. Sklo se narušuje v alkalickém roztoku reakcí hydroxylových iontů s křemičitanovým systémem.

Jsou uvedeny výsledky pokusů s vratnými lahvemi 25 cl, které se máčely po dobu 7 hod. v mycím roztoku při 80 ^oC a následně se oplachovaly. Každá zkouška trvala 7 cyklů. Po každém cyklu se lahve zvážily na přesných analytických vahách. Podle očekávání se chemické poškozování lahví zvyšovalo s rostoucím pH roztoku.

Jsou uvedeny zkoušky s různými aditivy na bázi fosfátů, které by měly tento nepříznivý vliv mycího roztoku zmenšit.

(3 str., 4 obr., 7 foto)

(Va, Kvas.prům.1/98)